!!!!Blog se presouva na www.d-arling.blog.cz !!!!!


!!!!HODNE DULEZITE!!!!

22. března 2009 v 0:03 | Cheeky |  ◙Můj Den!ček◙
TENTO BLOG SE PRESOUVA!!!
(klik. na c.c.)

 

Glitter

20. března 2009 v 10:00 | Cheeky |  ☺Obrázkiii☺
Našla jsem pár glitterek tak tu jdou!!
(click on c.č)

For USA.xD-About me

20. března 2009 v 0:00 | Cheeky |  •About me•
Hello,my name is Linda and my nick is Cheeky...My blog is "little" ,so ...HAVE A GOOD TIME!!
I am twelve years old.I very happy girl and I am Happy Now...
xDMy favourite color is blue,green,silver and gold.I have got a one sister.
My family is,,not big".My favourite singer is Rihanna,Christina Aguilera,Pink and Miley Cyrus(Hannah Montana).My best penfriend is Breeze(SB,But I like all SB).I like strawberies,bannanas and kiwi.
I love my and your blog and I love YOU♥!!So good bye and HAVE A GOOD TIME♥Bye
 


Další řetězáčky

19. března 2009 v 15:15 | Cheeky |  ♥Řetězovky♥
Tvůj blog je něco tak krásného!Tvůj blog je jeden z nejlepších!Mám ráda tvůj blog a nikdy tě neopustím!Máš hezký designy, a to už je co říct! :)
Blogaření je prostě nejlepší, co může existovat, a ty jsi jedna z těch nejlepších blogařek na světě!Nechápu a nenávidím ty lidi, kteří tvůj blog nenávidí, protože tvůj blog je prostě NEJ!Ti, co ti píšou špatný komentáře jsou ti, kteří ti chcou zkazit náladu a závidí ti, takže jsou OUT!
Pokud ty nepíšeš nikomu špatné komentáře, jsi blogařský anděl! :D
Pošli tento vzkaz všem sb, které máš nejvíc ráda!Pošli to i mě naspátek, protože já jsem taky tvoje esbéčko!Pokud to svým sb nepošleš, tak bude vidět, že o sb nemáš zájem a že je nenávidíš!
(klik.na c.č.)

VELICE DULEZITE!!!!!

17. března 2009 v 22:31 | Cheeky
TENTO BLOG SE PRESOUVA!!!
(klik. na c.c.)

Adopce-Pája

13. března 2009 v 14:49 | Cheeky |  ○Pro Wás○
Jméno:Číra







Majitel:Pája ►pajabl.blog.cz◄
Hračka:Kachnička

Jídlo:Maso(Plomiň Stake nebyl)
P.S.:Jsi spokojená??:)

Příběh_Dej pozor na moje oči!!

12. března 2009 v 14:00 | Cheeky |  Příběhy
Bylo slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět....
Měla vrozenou vadu a nikdy... nic... nikoho neviděla...
Nikoho nesnášela... výjma svého chlapce.
On byl stále s ní a ve všem jí pomáhal.
Jednou mu pověděla, že kdyby mohla někdy vidět, hned by se za něho provdala!!!!!
Stalo se jednoho dne, že se po dlouhé době pro dívku našel dárce očí...
A tak se konečně těšila, že uvidí celý svět, a též svého milovaného...
Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, když teď už vidíš celý svět, vezmeš si mě??
Děvče se usmálo, ale když poprvé otevřela svoje nové oči, byla v šoku...
Chlapec byl taktéž slepý...
Začala přemýšlet o svém novém životě a nakonec chlapce odmítla...
Chlapec odešel smutný pryč... :(
O pár dní pozdějí jí od něho přišel dopis, psaný rukou kamaráda...
Mladík jí poděkoval za každé chvíle, co spolu prožili...
A na konci dopisu stálo:
DEJ POZOR NA MOJE OČI!

Hóóódně důležitý!!!!

11. března 2009 v 19:44 | Cheeky |  ◙Můj Den!ček◙
Mno...Je tu velice důležité rozhodnutí...Doporučuji to hůavně přečíst wšem mým SBénkám♥
Klik.Na C.Č.

Příběh_To je život...

11. března 2009 v 14:00 | Cheeky |  Příběhy
Životem bloudila krásná dívka. Svůj život si žila podle svého. Od rodičů utekla v 16, našla si přítele a v 17 porodila dítě. Po početí a po čase přišla na to, že její přítel není takový, jakým se zdál být. Chodil často do hospody a vracel se pozdě v noci opilý, občas skoro do němoty. Tímhle to začalo, ale jinak to skončilo. Začal ženu ze zlosti a špatné nálady bít a přitom za nic. Den ode dne se to zhoršovalo a modřin a jiných úrazu přibývalo, až jednou to skončilo záchrankou odvážející ženu do nemocnice ve velmi kritickém stavu. Ležela v nemocnici upoutaná na lůžko, kapačky a monitory s pocitem, že své ubohé ve všem nevinné dítě, které ve všem bránila nechala napospas tomu vrahovi. S tímhle pocitem se nemohla jen tak vyrovnat. I přes svá vážná zranění se odhodlala a jen tak v nemocniční košili se vydala do bytu. Popadla dítě, nejpotřebnější věci a i přes veškerou a neúnosnou bolest se vydala na dlouhou cestu. Šla hodiny a minuty až došla ke krásnému domu, před který položila dítě, věci a dopis. Než-li stihla cokoli dodělat nebo doříct či se rozloučit, upadla k zemi. Odešla na věky. Umřela. Byl konec.
Naráz se otevřely dveře. Vyděšená paní zavolala manžela, aby zavolal pomoc a sama se zatím podívala na dítě, které jí někoho ohromě připomínalo. Vzala dopis a začala číst ta krásná, ale zároveň smutná a poslední slova: Milovala jsme vás jako nikoho. Berte jej jako kdyby bylo vaše. S podpisem a láskou Vaše dcera. V tu ránu se podívala na mrtvou ženu. Ano poznala jí. Byla to opravdu ona. Její dcera.

Příběh_Start & End

10. března 2009 v 13:00 | Cheeky |  Příběhy
Všechno začalo, když se jejich oči několikrát během chvilky střetly… Ten den si pamatuje dodnes… Pamatuje si každou minutu z toho dne… Byli se školou na výletě a oni ze sebe skoro nespustili oči… Co že tak najednou?? Vždyť si nikdy předtím jeden druhého ani nevšiml…
Začaly prázdniny a ona poznala někoho jiného a na něj zapomněla… Nechtěla si dělat žádné naděje… Jenže s novým objevem to byla slepá ulička… Dlouho se z toho vzpamatovávala… Ale začátek nového školního roku jí z toho osvobodil… Když spatřila opět jeho, vypadal ještě lépe než před prázdninami… Nemohla z něj spustit oči… Byl to přesně její typ… hnědé vlasy… čokoládové oči… A už od pohledu hodnej, rozumnej a pohodovej kluk. Celý měsíc byl pro ni něco úžasnýho… Pořád si vyměňovali pohledy… Kdykoliv se potkali na chodbě nebo v jídelně podívali se na sebe… Všechny přestávky trávili na chodbě a pořád na sebe koukali… Ani jeden však nikdy s tím druhým nepromluvil jediný slovo. Začal říjen a s ním i trápení… Začal ji ignorovat… z ničeho nic… Už na ni nekoukal jako před tím a ona ?? Najednou neměla odvahu podívat se mu do očí… Chodila tam, kde by ho mohla potkat, ale jakmile ho uviděla, sklopila oči k zemi a nepodívala se na něj… měla strach. On přestal chodit o přestávkách na chodbu a ona byla čím dál tím více nešťastná. Chtěla, aby to bylo jako dřív… Snažila se sebrat odvahu a dát mu najevo, že ho má ráda, ale kde sebrat tu odvahu ?? Přepadl jí smutek… smutek, kterého se nemůže zbavit… Začalo řezání se do rukou… Usínala s brekem a s písničkou untitled… připomínala jí úplně všechno… první den… jeho pohledy… nikdo nebyl schopný jí pomoct… nikdo… Uzavřela se sama do sebe a myslela jen na něj… U toho poslouchala stále dokola untitled nebo berušku.. "…že ty jsi ta, kterou jsem hledal už léta…(nejsem)…beruško moje, já do tebe jsem blázen… (nejsi)… i když jsem sám, na tebe myslívám… (kéž by)…nikdy před tím jsem takhle nemiloval, snad si to jen myslel nebo si na to hrál, vždycky hledal jsem moc a pokaždé našel málo… beruško věř, že jen pro tebe tu jsem (jenomže ty tu nejsi !! ) … při těchto slovech se jí hrnuly do očí slzy... Vždycky doufala a věřila, že jednou tuhle písničku bude poslouchat s ním... že ty slova budou pravdivý… ale neeee... nebudou... nikdy nebudou... všechno skončilo stejně rychle jako to přišlo… ze dne na den... otázka proč ?? je zbytečná… na tu odpověď asi nikdy nenajde...Teď si říká proč na ní furt koukal ?? nebo se jí to jenom zdálo a něco si namlouvala ?? proč jí pak začal ignorovat ?? udělala něco špatně?? Proč jí neodepsal na sms ?? myslel si, že to je omyl ?? A najde na všechny tyhle otázky vůbec někdy odpověď ??
Kdyby tak věděla, že za několik málo sekund se dozví, že to, čemu celou tu dobu věřila, NIKDY nebude… Je to jako kdyby vám někdo zabodnul nůž přímo do srdce... kéž by se tak dalo vyléčit... ale jizvy zůstanou navždy…
Sedí u počítače… žiletka pomalu přejíždí po její ruce a na ránu jí kapou slzy... ta bolest srdce… ta úzkost je nepopsatelná… nesoustředí se na to, co dělá... má v hlavě teď jenom jeho... najednou žiletka zajede hlouběji… ví, že to přehnala…ví, že se blíží konec… celé její tělo zalije chlad a po ruce jí stéká krev… usíná… z dálky ještě uslyší zvonek u dveří, ale už nemůže nic dělat...
Nechtěla zemřít... ale zemřela… kdyby jenom tušila, že to byly poslední sekundy jejího života… kdyby jenom tušila, že on za ní přijde a řekne jí "Miluji tě" a že ví, že udělal chybu… ale tohle se ona už nikdy nedozví...

Kam dál

free counters